O mně
Jindřiška Králová
Královna první pomoci, máma dcery Jitušky a synka Kubíka, milovnice zákonitostí přírody a nadšená objevovatelka nových věcí ve světě dětí i dospělých. V mé kabelce nebo batůžku vždycky najdete rukavice a resuscitační roušku.
Královna První Pomoci
Kdo je připraven, není překvapen
Má práce by se dala jednoduše shrnout do 3 kroků: předat znalosti, vyvrátit mýty a dodat sebevědomí.
Vždycky mě překvapí, jak moc jsou mezi lidmi stále zakořeněné mýty třeba o zapadlém jazyku, který údajně musíte přišpendlit ke rtu. Nebo o nahmatání pulsu. První pomoc má přitom svá jasná a jednoduchá pravidla. Nejsme ve středověku, abychom někomu špendlili jazyk.
Učím první pomoc už víc než 15 let. Za tu dobu se sice některé postupy lehce proměnily, nicméně ta nejdůležitější součást zůstává – sebevědomí. Člověk v sobě musí najít odvahu se do poskytnutí první pomoci vůbec pustit. Často to bývá to nejtěžší.
Hlavou nám běhají věty:
„Nevím, jak začít.”
„Bojím se, abych mu ještě víc neublížil.”
„Sakra, nemůžu se pohnout, panikařím.”
„Mám strach z cizí krve.”
„Nemusím to být já, pomůže někdo jiný.”
Vlastně všem těm obavám rozumím.
Nechávám se vést přítomným okamžikem
Jak ráda s oblibou říkám:
„Každý člověk je potenciální zraněný, proto by každý měl umět poskytnout první pomoc.”
Bez ohledu na věk.
Práci s dětmi mám ale obzvlášť ráda. Ve volném čase dobrovolničím v neziskovkách pracujících s dětmi a mládeží, zkusila jsem si být oddílovou vedoucí i zdravotníkem na letních táborech. Líbí se mi jejich pohled na svět a zvídavost, se kterou umí k věcem přistupovat. Zejména, pokud se podaří zaujmout jejich pozornost.
Vždycky proto usiluji o to, aby mé kurzy byly především zážitkem. Přestože edukační cíl je jasně daný, ráda improvizuji a nechávám se vést přítomným okamžikem. Věřím, že pro děti (ale i dospělé) má tento přístup ten největší přínos.



